IBK Přerov

V době menší zápasové pauzy jsme neváhali a vyzpovídali v několika otázkách centra Bisons, kterým není nikdo jiný, než Martin Jochec, odchovanec Lipníka, zvaný Jochy.

Zdravím tě Jochy, konec sezóny se pomalu, ale jistě blíží, tak jak to dopadne pro Bisons?

Zdar, jasný postup!

Příští zápasem bude souboj s Kojetínem. Jak budou muset Bisons hrát, aby vyhráli?

Určitě jinak než předešlá dvě utkání. Pokaždé jsme hráli jejich hru, ale teď bychom konečně měli začít hrát tu naši. Musíme hrát hezky zezadu, na jistotu, jednoduchá narážečka a střelba…hodně střelby. Přitvrdit v osobních soubojích, a taky se všichni musíme vracet do obrany. Pak věřím, že zvítězíme.

Minulou sezónu jsi byl určen jako jednička na trestná střílení a ze dvou pokusů jsi byl stoprocentní. Co je tajemstvím tvé úspěšnosti? A kdyby došlo na věc, troufneš si jít i v zápase s Kojetínem?

Hlavní je kvalitně natrénované zápěstí (usmívá se). Nájezdy mě baví, jsou dobré pro práci s míčkem, a to mě vždycky bavilo. Vždycky akorát sleduju pohyb brankáře a snažím se nevrátit.

Dřív jsi hrával v obraně, ale v Bisons jsi centrem nejstabilnější formace v týmu, jak se ti s tvými křídly hraje a jak ti pozice centra vyhovuje oproti obraně?

Paradoxně se někdy dostávám méně do střelby než dřív, ale vyhovuje mi volnější pole působnosti. S Cagim a Adamem (Daniel Cagášek a Adam Schӧn) jsme se už celkem dobře sehráli, ale pořád je co zlepšovat.

Vaše vytíženost v této sezóně však stoupla a dá se říct, že je na vás vyvíjen větší tlak. Projevuje se to?

To si nemyslím, možná je mírný tlak na celý tým, protože už se trochu očekává, že budeme vyhrávat každý zápas a postoupíme. Jediný tlak jsem cítil v botách po šňůře tří zápasových víkendů v řadě (směje se).

Jak bys vůbec charakterizoval své parťáky v útoku, Adama Schӧna a Dana Cagáška?

Adam je bombarďák, hodně toho naběhá, což je dobře, protože vybojuje hodně míčků a nabízí se na přihrávku. U Cagiho mám zase jistotu, že když mu přihraju, nedá míček lacino soupeři, naopak ho dobře podrží a často zakončuje. Mám radost, že se zase střelecky chytil na posledním ligovém turnaji. Škoda jen, že nehrajeme častěji s hlavou nahoře, určitě bychom tak přidali pár hezkých akcí.

A jak bys popsal svůj styl hry, co ti vyhovuje?

Já se bojím, že jsem asi více náročný (usmívá se). Mám rád technickou hru, hodně narážeček a florbal, který se líbí fanouškovi. Ale rád taky přitvrdím, když na to přijde, samozřejmě fair play. Měl bych určitě častěji střílet, často ještě hledám spoluhráče v lepším postavení, aby dávali do prázdné.

V čem vidíš sílu týmu?

Jsme tým, hrajeme jako tým, chodíme na tréninky i na zápasy v hojném počtu a bojujeme jeden za druhého. V tom vidím naši největší sílu. Ale samozřejmě máme i hráče, kteří umí skvěle nahrát, skvěle vystřelit a skvěle bránit. Brankáři nás taky často drží ve hře. Dokonce máme i jednoho hráče bez plic.

Vraťme se trochu na začátek, zeptám se na takovou již klasickou otázku, jak ses dostal do týmu?

Byl jsem osloven myslím předloni v dubnu, abych přišel na pár tréninků, protože se tu chce s dalšími kluky dát dohromady tým a hrát zase ligu. Upřímně jsem tomu moc šancí nedával, ale teď musím uznat, že to byl skvělý nápad. Jsem moc rád, že si ještě můžu zahrát. Už jsem totiž moc nevěřil, že si ještě přičichnu k ligovému zápasu vzhledem k mému současnému studiu a budoucímu povolání. Za to moc děkuju.

Prozraď nám, co děláš v osobním životě.

Hodně času mi sežere škola, ale když není ani škola ani florbal, trávím čas se svou přítelkyní a rodinou. Taky chodím na brigády, jsem jenom chudý student.  Snažím se cestovat a sportovat. Je důležité si udělat žízeň na večer. Studuji medicínu, prý budu jednou doktor.

Nosíš číslo 12, proč zrovna tohle číslo?

Nevím, měl jsem ho už jako malý, když jsem ještě hrával basket. Od té doby ho nedám nikomu jinému.

Tvá přítelkyně tě skoro vždy jezdí podporovat na zápas. Vnímáš její fandění při zápase?

Jsem moc rád, že se mnou jezdí a někdy i s chlupáčem (pejsek Jerry).  Je to samozřejmě velká podpora, které si vážím. A někdy ji slyším i na druhé straně haly!

Jochy, já ti děkuji za rozhovor a přeji ti, ať se ti nadále daří.

Díky, postup je náš. Hau!