IBK Přerov

Již dlouho jsme nevyzpovídali žádné z hráčů, a tak je na čase to napravit. K dnešnímu rozhovoru byl přizván Marek Havliček, který do tým vstoupil během rozjeté sezóny. Marek se opravdu hodně rozpovídal a rozhovor s tímto pilířem obrany Bisons si můžete přečíst v následujících řádcích.

Ahoj Maro, v průběhu sezóny ses připojil k týmu, a během krátké doby ses stal oporou obraných řad, tak jaké máš z Bizonů pocity? 

Ahoj. Tak jak jsi to nazval, tak bych to asi nezveličoval. Pravda je, že jsem měl docela obavy jak mi to půjde po tak dlouhé době nehraní a pořád to není takové, jak bych si jako perfekcionista představoval. Ale snažím se týmu alespoň nějak pomoct. A z týmu cítím výbornou partu  kamarádů, což je jeden z důvodů, proč jsem měl zájem se do ní přidat. Nicméně po sportovní i taktické stránce tam je ale ještě co postupně vylepšovat.

Jak ses o týmu prvně dozvěděl a dostal se do něj?

Klub jsem registroval už od té doby co vznik. Věděl jsem, že se skládá z takových spíš odpadlíků ze Spartaku Přerov a jiných klubů, což mi bylo právě sympatický a navíc tam začalo působit i pár mých kamarádů a bývalých spoluhráčů. Takže když jsem pak po té pauze chtěl začít někde hrát, Bizoni byli jasná a jediná volba v Přerově. Napsal jsem Míšovi Kubíkovi, ten mě odkázal na Matyáše Vojáčka (vedoucího) a naštěstí byl zájem oboustranný.

Takže pár kluků jsi už znal, s přijetím do týmu tedy asi nebyl problém?

Musím říct, že s nikým v týmu nemám problém a jak na trénincích, zápasech, i jiných společenských a stmelovacích akcích si všichni rozumíme. Jsem rád, že mě snad i kluci vzali.

Zprvu jsi na tréninky docházel pouze rekreačně, pak se to u tebe zlomilo. Co tě vedlo ke změně?

Zlomil mě hlavně vedoucí týmu, a přece jen jsem vám to chtěl trochu vrátit za tu možnost vůbec s vámi hrát. A také obránců zase tolik nebylo. Chtěl jsem hrát jen tak pro radost na trénincích, protože nejsem úplně zápasovej typ, ale nakonec jsem i za ty turnaje rád a snažím se tam vždycky odvýst to nejlepší co umím.

V obraně za Bisons jsi hrál již s několika hráči, přesto už ses s někým sehrál za tak krátkou dobu?

Je mi to asi jedno s kým hraju, sednout si spolu stejně musí všech pět hráčů v poli pokud chtějí dát gól nebo žádný nedostat. A obránce máme jen samé kvalitní.

Jak vnímáš fungování klubu, který se přece jenom nemůže srovnávat s historicky staršími a člensky početnějšími oddíly? 

Bizoni jsou malý klub, založený na kamarádské bázi a ne tak na častých obměnách kádru, což se mi líbí. Asi nikdy nebudou mít ambice stát se velkou organizací s mládežnickou strukturou apod., ale na to jsou tu jiné kluby. Tak jak je to tu nastaveno pro ty potřeby co chceme, to funguje myslím úplně v pohodě.

Řekl jsi nám, jak ses dostal k Bisons, ale kdy ses vůbec poprvé dostal k florbalu?

Tak po hokejových začátcích asi jako každý nejdřív na základní škole. Na ZŠ U Tenisu jsme byli zřejmě u prvních mantinelů v Přerově a posléze i prvního kroužku florbalu. Tam jsme měli i vlastní tým "Maso Přerov" a pořádali celoroční soutěž. No a pak už vedla cesta do Sokola, tedy pozdějšího Spartaku.

Není tajemstvím, že máš bohaté florbalové zkušenosti. Hrával jsi za Přerov, ale také i za Gullivers Brno, co bys řekl o své florbalové kariéře? 

Jako malej jsem si přál jednou hrát třeba ve Švédsku jako profík (směje se). Ale vlastně většinu kariéry jsem strávil v Sokole/Spartaku. Tam mě asi nejvíc bavil poslední rok v juniorech, kde jsme vyhráli ligu a měli super kolektiv. Potom v dospělých už mě to tam přestávalo bavit, hlavně lidi v klubu, způsob vedení a nasazování hráčů, a tak jsem se v rámci studia přesunul do Brna. Za největší zkušenost považuju  měsíc strávený na trénincích s A týmem Buldoků, to mi dalo opravdu hodně. No a potom dva roky s Gullivery Brno, kde zejména ten první byl asi můj nejlepší. Profesionální vedení, ambice, výsledky, pak jsem mohl spokojeně uzavřít kariéru. Teda vlastně přerušit.

Jak by ses popsal, dle typologie jako hráč?

Vždycky jsem rád dával góly a chtěl být útočník, ale v Sokole mě šoupli do obrany a tam už jsem (asi díky těm tělesným dispozicím:) zůstal, i když prosazovat se jako bek není zas tak jednoduchý. Takže specifikoval bych se jako ofenzivní obránce, co se snaží v soubojích uplatňovat ty kilogramy navíc. Hodně přemýšlivej typ a spíš uzavřenější individualista. Když se něco mě nebo týmu nepovede, dokáže mě to na dlouho potom donutit to rozebírat, neházet to jen za hlavu.

Tým trénuje ve skromných podmínkách, i ty sám se občas zapojuješ do přípravy týmu. Co jsou slabiny a naopak síla Bizonů?

Jak jsem říkal, sílou je ta soudržnost a super parta, kde si nikdo navzájem nenadává, ale naopak se dokáže podpořit i když se něco nepodaří. Toho si hodně vážím, protože to tak všude není. Taky každej maká a dělá co může, neviděl jsem nikoho nic odfláknout. A slabiny asi vidíme, není to ani tak v technice, jako spíš přemýšlení na hřišti a nedodržování taktiky, což už je v téhle soutěži potřeba.

Tým se poprvé za své působení nachází v situaci, kdy nehraje o vítězství v lize, ale naopak o udržení, proč tomu tak je?

Právě proto, že jsou kluci zvyklí z minulých let dělat si na tom hřišti co chtějí, což i přesto dřív stačilo a vyhrávalo se. Teď už jsou ale soupeři vyspělejší, mají nějakou  taktiku a nehrají to jen tak nahodile. Tomu se musíme přizpůsobit, pokud s nimi chceme hrát a vyhrávat, tudíž z toho mít radost. To ale znamená dodržovat pokyny, které si řekneme, aby každý věděl co má dělat.

Nedávno proběhl domácí turnaj, kdy se po delší době představili Bisons v Přerově. Bodově byl cíl splněn, ale asi nevládne úplná spokojenost z výkonů, je to tak? 

Na ten jsem se asi stejně jako všichni ostatní hodně těšil, ale představoval jsem si to nakonec trochu jinak. Bohužel jsem chyběl na první mač a pak mi to chybělo. Zejména v tom druhém zápase se nedařilo jak mě, tak i celému týmu, až jsem se skoro za tu hru před diváky trochu styděl. Mohlo to být i nezvykem prostředí a povrchem, ale obecně se ukázaly všechny naše nedostatky, které však teď máme šanci líp si ukázat a do dalšího domácího turnaje je vylepšit!

Oproti tomu z minulého turnaje hraného v Olomouci byly přece jenom pocity lepší…

Přesně tak, tam jsem zase naopak viděl hrát tým asi nejlépe za celou dobu. Takže to tam je, ale chce to maximální soustředění, víc práce na tréninku a u (doufám už) nové tabulky na kreslení (směje se).

Přes letošní umístění, jaká je atmosféra v týmu? 

Ta se myslím nemění a je vždycky po tréninku i zápase výborná. Vrchol sezóny očekávám  na večírku k zakončení sezóny (směje se).

Zkoušel jsi někdy i florbal trénovat nebo stát se rozhodčím? 

Trénoval jsem asi rok prváky a druháky na základce ZŠ Trávník v rámci školního kroužku ještě pod Teiwazem. Ale nejspíše na tak malý děcka nemám  úplně nervy, spíš by mě možná bavil dospělý nebo juniorský tým s ambicemi na profesionální úrovni. A rozhodčí mě vůbec neláká, nerozumím jim stejně jako většině nesmyslných florbalových pravidel. Obojí mě dokáže zaručeně vytočit.

Sleduješ i florbalovou extraligu, máš popřípadě favorita na zisk mistrovského titulu?

Jako malej jsem to docela hltal, kupoval si časopisy a tak. Teď už mě to ale moc nezajímá, možná i proto, že je to pořád na té amatérské úrovni, a pro diváka ten sport nikdy nebude na dívání se v televizi atraktivní jako třeba hokej. Jinak jsem ale vždycky fandil Tatranu - to platí pořád. Nicméně co jsem si všiml, tak kvalitní kádr má Chodov, který si to rozdá s Boleslaví o titul.

A otázka na závěr, čím se živíš a co rád děláš ve volném čase?

Živím se podnikáním ve vlastní firmě - internetové televizi a hlavně produkcí přímých přenosů a videí. Což je zároveň i můj koníček a momentálně také náplň téměř veškerého i volného času. Pokud ale nějaký zbyde, snažím se každý den sportovat - nejvíce tenis nebo kolo, fitko, plavání a spousty dalších, případně pak spaní a jídlo.

Marku, děkuji ti za rozhovor a ať se daří!

Díky za pozvání k rozhovoru i přijetí do klubu, jsem rád ze můžu být součástí! Teď si ještě užijme závěr sezóny a kvalitně se pak musíme připravit na tu příští!